je ráno...

19. listopadu 2011 v 0:53 | CZuD!.@
krásné dobré ráno...

je brzy ráno a nechce se mi ještě spát, protože jsem ještě plná dojmů z předcházejícího večera. Z večera, který jsem strávila tím, že jsem si povídala. O všem, co se mi honilo hlavou a na co jsem potřebovala opatřit nálepku ,,Vyřčeno". Je spousta věcí, které se mi pořád honí hlavou a které nikdy onálepkované nebudou, ale je ráno. Venku svítí pouliční lampy, je podzim a mi je prostě krásně:) Krásně z toho, jak moc mne toho ještě čeká a nemine....

Nádherné ráno, je ráno...nohama stíráš rosu na kolejích....:)
 

summer of 11

16. srpna 2011 v 9:36 | CZuD!.@ |  A jak to cítí Čudla?
po neskonale dlouhé době jsem se dostala k tomu tady něco napsat. Sama nevím, kde pořádně začít, protože se toho tak moc změnilo a vlastně až zpráva na mailu, že mi tenhle blog brzo zruší, pokud s tím něco nebudu dělat mne dokopala k činnosti. Podstatné je, že je skoro konec léta a mi příjde, že prázdniny skoro ještě nezačaly:) Opravdu se nic nezměnilo od školních let, kdy jsem po dvou měsících seděla doma na posteli a říkala si, že tohle přece nebyly celé prázdniny a že jsem toho ještě tolik nestihla:)
Dneska to nebude nikterak dlouhé, snad bych vám všem chtěla jen popřát nádherný zbyek prázdnin, který snad bude už jen prozářen sluníčkem:)
Vaše čudla:)

snad jen pozdravit svět

9. března 2011 v 19:16 | CZuD!.@ |  A jak to cítí Čudla?
Snad jen zakřičet, snad jen dát světu najevo...HÉÉÉÉJ, SVĚTE....TADY JSEM!!!! jsem tady a nevím co se sebou. Nevím, kam se vydat, kterou cestou jít, utíkat, nebo se ploužit? Plavat, nebo létat...Hééééj, světe, napověz mi, která cesta je ta správná.
Po neskutečně dlouhé době jsem se dokopala k tomu něco tady napsat a píšu bláboly, viďte:)
Snad jen pocit, který mne k tomu vede by mohl vše tohle ospravedlnit. Nic už není jako dřív a nikdy nebude, ale jen na chvíli bych se chtěla vrátit. Vrátit se do chvíle, kdy jsem si začala tohle šílenstvý uvědomovat. Být zase malou holkou, která skáče ze skály do vody a směje se, protože se jí podařila první šipka. Být tou, která když si odře koleno ví, že jí ho tatínek pofouká a vše zase bude báječné.

,,Pohádky jsou víc než pravdivé: ne tím, že nám tvrdí, že existují draci, ale proto, že říkají, že draky je možno porazit."

Někdy mám pocit, že svět je plný draků a nikde žádní princové nebo hloupí Honzové...mno hloupých lidí je hodně, ale statečných jen jako šafránu. Tak snad neztratíme tu sílu být nadále bojovníky a bojovat proti drakům všedních dní. protože stojí za to zakřičet si HÉÉÉJ, SVĚTE, TADY JSEM A NEVZDÁM TO JEN PROTO, ŽE MI HÁŽEŠ KLACKY POD NOHY!!! :) čudla
 


já vím:)

1. října 2010 v 16:00 | CZuD!.@ |  A jak to cítí Čudla?
já vím....jsme poslední dobou trošku macešská ke svému blogu, ale to se změní:) slibuju za příští týden přibude aspoň jeden článek:) tak hezký zbytek víkendu. čudla

ach jo...:(

20. září 2010 v 21:19 | CZuD!.@ |  A jak to cítí Čudla?
každý to znáte a minimálně jednou jste to zažili. A ač byste si přáli tohle všechno trápení a bezesné noci vymazat z hlavy, nejde to. Každou volnou chvíli se vám honí myšlenky na stejnou stanu se stejným výsledkem. Někdo vás zklamal, zlomil si k vám most, zlomil si cestu, po které měl k vám blíž. Ublížil vám a zradil to, co jste si tak pevně budovali. Jo...zase a znova. Zklamaná, uplakaná, smutná a naprosto pesimisticky uvažující. Znovu a zase jsem uvěřila tomu, že lidi jsou hodní a milí. že dokáží držet slovo, že jsou fér. Někteří třeba jo, ale proč kruci musím narazit jen na ty idioty? Píšu bláboly, ale tohle je asi jediné místo, kam můžu napsat jak moc to bolí, jak moc mne trápí, že jsem zase udělala blbost, a jak moc mi to vzalo naději, že jednou uvěřím lidem. Byla jsem takový kousek od toho, říct si...ok, fain, třeba je to tentokrát jiné. Dneska to bude jen krátké, protože už asi nemám ani chuť pokračovat, ale...jen jedna věc na závěr...pokud dáte někomu své přátelství a důvěru, rozmyslete se, zda vám za to ten človíček opravdu stojí.


,, pokud bojuješ s příšerami, musíš dát veliký pozor, aby ses nestal jedním z nich..."


dobrou noc...

benevolence...

16. září 2010 v 20:02 | CZuD!.@ |  Back to school...!!!
poslední den v prvním týdnu školy jsem došla k nádhernému závěru, který mi vrtá hlavou od poslední hodiny, kterou jsem ve škole strávila. Tou věcí, která mi  rozdmýchává myšlenky je slovo benevolence.
   Dnešní hodina počítačů, přišel člověk, který by si mohl jen sednou, říct nám své jméno, nechat nás zapnout compy a dělejte si něco na internetu, pak mi pošlete e-mail a můžete domů. Ale to on ne...přišel, představil se, nechal si představit nás a pak řekl jednu krásnou větu, díky které už teď vím, že i kdybych se o hodině volna unudila, tak na jeho cvičení půjdu a ta zněla : " nebudu vám zapisovat prezenci,protože ta pro mne není rozhodující. Vy jste dospělí, tak se k vám budu i chovat, ale budete odevzdávat seminárky včas ". kterákoliv věta, kterou za tu hodinu pronesl měla hlavu a patu, měla smysl. nesnažil se nám do hlav nalít poučky a zásady, ale snažil se nás donutit přemýšlet. přemýšlet nad tím, jak co budem dělat. dnešním tématem byla ekologie, ale...i přesto,že jsme už dávno jela domů, pořád jsem přemýšlela co si na příště vyberu, aby to mělo smysl a mohla bych o tom mluvit, abych nad tím mohla popřemýšlet. A dokonce, dokonce byl i zábavný...
   Snad vám příjde , že popisuju kvality jednoho z profesorů? ale ne...o to se ani v sebemenším nesnažím, spíš se jen snažím vám říct, že to, jak budete přemýšlet utvoří váš reálný obraz...obraz toho, jací jste, nebo jak moc si dáte na svém životě záležet:)

takže krásnou noc, konečně se jdu pořádně vyspat:) pa čudla:)

bažanti:)

15. září 2010 v 20:00 | CZuD!.@ |  Back to school...!!!
jako bažanti se na každé nové škole cítí člověk, který přišel. Jednou z horších věcí je, když přicházíte uplně do jiné školní instituce, instituce s jinými pravidly a jiným systémem. Ano...vysoká škola:) Bláznivé a šílené, ale je to tak. Jsem nováček, bažant, prcek, ale jsem nová. Teprve si zvykám na to, že vás každý bere jako dospělou, že vše, co se máte učit si zjistíte sami, že nikdo nebere zřetel na to, jestli stíháte nebo ne, to je prostě tvůj problém a jestli tam chodit nebudeš? tak to je dvojnásob tvůj problém. Žádná ruka nad hlavou, která by dělala...Ty Ty Ty,Musíš tam jít... Nic takového. Prostě jen tvé rozhodnutí a tvá volba je ukazatel toho, jak moc stojíš o to, aby ses učil.
     máme tak "báječně" udělaný rozvrh, takže

sluníčkový den

7. září 2010 v 15:36 | CZuD!.@ |  A jak to cítí Čudla?
Dneska po děsivě dlouhé době dešťů vyšlo sluníčko...pravda. Nehřeje jako před měsícem, ale pořád mne dokáže naplnit optimismem,pořád je stejně milé koukat se na svět s přivřenýma očima a mračit se, když se díváte proti nebi, ale rozhodně lepší, než chodit s deštníkem a mokrýma ponožkama...mno dobře, tohle je můj případ:) nestihla jsem si ještě koupit botičky, takže mi do těch starých kapku teče:) Další důvod proč je lepší slunečný den, než déšť, a jako jeden z nepřekonatelných důvodů může být,že se na sebe lidi víc usmívají... třeba přeháním, ale pro mne je tenhle den usměvavý.
    za 1) jsem našla báječnou básničku, kterou hodím pod tenhle článek a za 2) mám nový design stránek, za který bych chtěla poděkovat Peťuli:) takže děkuji...a pro lepší den ta básnička.

HAVE A NICE DAY čudla:)

NA VÝLETĚ V DIVNÉM SVĚTĚ
Na výletě v divném světě, byl jsem včera na výletě
Vlak se se mnou mořem řítil
Velrybu jsem oknem chytil.
Na břehu se tygr koupal
Vítr pršel, deštík foukal
Slunce mrzlo, led tam hřál
Jel jsem radši o kus dál.
Vystoupil jsem v krásné zemi
Lyžoval jsem s opicemi.
Ráno v půlnoci jsem vstával
Po skalách jsem pouští plaval.
Když mi vzhůru klesla hlava
Na jabloni rostla tráva.
V ůlu zase bučel pes
Včera tomu bylo dnes.
Den po středě v neděli
Schody po mně běžely
A jak jsem si právě vzpomněl
Náměstí tam bylo v domě
U klavíru kočka stála.
Kanárkovi báseň hrála
Tuze krásnou básničku
O kohoutím vajíčku
Rybka v kleci poslouchala
Hlasitě se tomu smála
V tom přiběhli ze školy
Tatínkové s úkoly.
Děti u nich přísně stály
Dokud všechno nenapsali.
Maminek se nedočkali
Jistě někde fotbal hrály.
Kde to bylo? Ptáte se mně.
Divné jméno má ta země.
Na mapě snad ani není
Všechno se v ní stále mění.
Má dřevěné rovnoběžky
Chodí po nich koloběžky.
A z dřevěných poledníků
Rostou pecky do knedlíků.
Chcete se tam podívat?
Tak už běžte honem spát.

Tak trochu Amelie...

3. září 2010 v 21:17 | CZuD!.@ |  A jak to cítí Čudla?
Zjistila jsem, že psát u počítače s jasným cílem vypotit ze sebe něco velmi smysluplného, nebude asi moje parketa. Proto tyhle řádky vznikají na zastávce, při čekání na autobus. Prostě městský ruch mi dává inspiraci:)

   Dneska odpoledne jsem se koukala na film Amélie z Montmartru. Pokud jste ho už někdy v životě viděli pochopíte co myslím, když tento film nazvu ,,jednoduše příjemným". Nemá žádnou velkou zápletku, příběh je milý, místy veselý a místy až moc přeslazený ale mile jednoduchý( slečna rozdávající radost dojde k lásce), ale víc než celý příběh se mi líbí výprava. Když vypravěč uvádí do děje další postavy, řekne ke každé pár věcí, které má daná postava ráda a které ne. Dlouho jsem přemýšlela, kdybych byla postavou v tomhle filmu, co by bylo u mé postavy řečeno. Neměly by to být ale věci, které má rád každý, ale věci, které charakterizují především vás. Ale ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla, přišla jsme vždy jen na věci, které může říci polovina populace a druhá polovina nebude proti, protože ač si v dané věci nelibují, sympatizují s ní a není jim  povětšinou proti srsti. Takže jsem vybrala jen věci, které mne opravdu vystihují.
   Takže a jednoduše. Kdybych byla postavou ve filmu o Amélii, znělo by to asi nějak takhle: ,,Čudla má ráda- východ slunce, bouřku, měsíční noci, dětský smích, mentolovou čokoládu, vůni mýdla a na všechno hodně času. Co ale Čudla nemá ráda kolony a zácpy, nedochvilnost ( ač jí sem tam sama trpí:P) auta mačkající se na ni, když řídí, drogy, kiwi, česnek, fernet, med a placky.

 A jak by uvedli vás jako novou postavu?:)


krásný zbytek večera a pohodový víkend. pa čudla:)


Prší...

2. září 2010 v 22:19 | CZuD!.@ |  A jak to cítí Čudla?
... prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká...Tak krátká to rozhodně nebude.Prší, hlavou mi problýskávají myšlenky toho,jak je déšť něco tajemného v našich běžných dnech. Jak máme pocit, že to když prší mění naše plány, přenáší nás to mimo dobrou náladu a dostává do chmurů, ale zastavit se a chvíli poslouchat to nepravidelné bubnování dešťových kapek do parapetu...kap, kap,......kap,.....kap,kap...
            A někdy mne to kapání odvádí od reality a nechává unášet představami, co se stát mohlo a nestalo a co se stalo, ale nemělo. Každý to známe. chvíle, které byste vrálili rychle, aniž byste nad tím zaváhali, ale...napadlo vás někdy, že změnit to, co se třeba stát má by změnilo koloběh všeho, co je kolem nás? že to, že jste nezůstali navždy s někým, koho sebevíc milujete, může znamenat start něčeho, co vás třeba posune dál? a nebo naopak? bohužel...poslední dobou mám  pocit, že se mi vrací vše to negativní. Věřím na to, že se nám skutky jednou vrátí a proto se snažím chovat nejlépe podle svědomí a vědomí, leč ruku na srdce...ne vždy se podaří:)
           Mám pocit,že jsem se trošku zapletla do fantazie a filozofování, ale nakonec jsem chtěla jen říct, že i cesta je někdy cíl...tak dneska tak moc rozumně.....ale já se zlepším:) krásnou dobrou noc...čudla:)

Kam dál